Umenie byť spolu

Umění být spolu se zdá jako lehký úkol. Na začátku vztahu není nic přednějšího, než trávit spolu co nejvíce času. Ale být spolu je něco víc. Nejen být vedle sebe. Být spolu znamená být na jednom místě, v jenom čase a pokud se podaří, tak i u jedné činnosti. Kdysi, nevím, jestli je vhodné říct..."za dávných časů", měl stůl jedinečné místo v životě páru a rodiny. U stolu byli lidé spolu. V jeden čas, na jednom místě a při jedné činnosti. Jakýsi pomyslný nenápadný svorník, který držel rodiny pohromadě. Umění být spolu se v manželství hodí v mnoha situacích, být spolu, když se dějí hezké věci, být spolu, když dochází k těžkým událostem a neseme je spolu. Ve zrání vztahu, kdy velký balík povinností péče o děti vymizel, je umění být spolu jedním z prubířských kamenů pevnosti vztahu. Být spolu a přesto nebýt sám. Být spolu a přesto se nenudit. Být spolu a třeba souznít v mlčení. A nejlépe být spolu a těšit se z toho, co jsme už spolu mohli zažít a právě zažíváme. Umění být spolu také znamená myslet společně na budoucnost, mít místo ve své mysli pro toho druhého. Pro umění být spolu velmi často doporučuji zařadit do životního rytmu čas od času nebo třeba i pravidelně tzv. den NIC. Den, kdy všichni doma vypneme a jenom jsme. Rozhodně se v tomto režimu dá jeden den přežít. Kdy jenom jsme. Jsme spolu a nabízíme sobě i druhým svůj čas, sebe. Jakési sladké nezátěžové nic. A domnívám se, že teprve v kontrastu s dny přeplněnými povinnostmi a spěchem doceníme dopad dne NIC. Vyzkoušejte.

Mgr. Milena Mikulková